Honey life - Sweet scream

Sweet scream

„Tatí? Jaktó, že už nekašleš?“
„Používal jsem mucosolvan...“
Do zlatova opečený toust byl polit medem. Sladká lepkavá tekutina se rozlila po stvrdlé střídce. Obraz přerušilo ostré rudé bliknutí a obrazovka televize se ponořila do temnoty.
„Sakra!“
Ovladač letěl do kouta, kde se z něj odklopilo víčko a zelené mikrotužkové baterky se vysypali. Jedna z nich se dokutálela až k černé botě, ta ji však vztekle odkopla a ona letěla přímou čarou zpět do svého kouta.
Ze stejného místa vylekán vyběhl malý pavouk. Malinký stříbrný pavouček. Jeho dráha spřádače vláken však byla ukončena ještě dříve než mohla být pořádně započata. A stačilo jen jedno zlobné dupnutí...
„Zatraceně!“
Popadl jiné dálkové ovládaní a stiskl zelené tlačítko. Pokojem se rozlila dojemná smutná melodie...
„I have a problem, when I cannot explain, I have no rea...“
Písnička však byla násilně přerušena a i tento ovladač skončil v temném rohu nenapravidelně poškozen.
„Proč? Zatraceně!“
Prudce dosedl na pohovku. Zelenou pohovku, kterou nevybíral on. Nevybíral ji on, ale sedával na ní... a ne sám.
„Sakra!“
Stočil se do klubíčka a kousl se do předloktí, aby zadržel slzy deroucí se na povrch jako prameny horských bystřin. Vzápětí se však zhroutil v podušky.
Plakal.
„Ááár... Ne!“
Rychle se zvedl, až se mu změnou tlaku zamotala hlava, a překotil sedačku.
Rána.
Znovu se mu z očí spustily slané potůčky, které neúnavně smáčely jeho líce. Klekl si na zem a dotkl se čelem měkkého bílého koberce. Hystericky se rozesmál a po tvářích mu stále tekly ty mokré zrádkyně.
Bolelo to.
Ach, jak moc to bolelo.
Protože nic nebolí víc, než když ztratíme milovanou osobu.

A/N: Vím, že ta reklama na začátku je trochu poupravená, navíc si nejsem jistá, zda ji ve VB vůbec dávají...

|| 2. Kapitola

Když nevíš, co dál...Pevné poutoStříbrem prokletýTkáč iluzí24 hodin pod zemíSweet scream